Maminka Barbora Nývltová:

I když to pro mnoho lidí zní zvláštně, já jsem se na porod téměř od samého začátku těšila. Těšila jsem se na to, jaká je to ta bolest, o které všichni mluví a na ten velký zážitek. Zážitek to opravdu byl, a to velmi silný, vzpomínám na něj téměř vždy s husí kůží na těle 😊.

Už první dny po porodu, kdy jsem ležela na ARO oddělení, jsem vzpomínala na to, jak porodní asistentka s přehledem vedla celý porod. Ničeho jsem se nebála, jen toho, aby to netrvalo hodiny a já bych měla méně a méně sil.

S manželem jsme si doma napsali porodní plán, ale žádné zvláštní přání jsme neměli. Jednoduše tam bylo napsáno, že pokud toho budu schopna, chtěla bych rodit přirozeně.

Komplikace nastaly až při porodu placenty, kdy zároveň probíhal bonding s naší dcerou a já přišla o cca 2 litry krve. Nerada bych tady popisovala hrůzy, na které člověk myslí, když přijde o tolik krve, co by se mnou bylo, kdybych rodila doma nebo to, jak jsem neměla sílu dceru na sobě už ani udržet. Jen bych chtěla říct, že v porodnici na Obilním trhu pracují skvělí lidé, kteří se o mě a vlastně o celou naši rodinu postarali, jak jen to šlo. Paní Kameníková je anděl a její kolegové od lékařů po porodní asistentky jsou profíci na svém místě se skvělým empatickým a lidským přístupem ke své práci. Pokud pokoříme strach a zároveň dovolíme touze přivést na svět druhé dítě, určitě víme, kam znovu rodit zavítáme.

PS: Vzhledem ke svým komplikacím jsem se nedostala na oddělení šestinedělí (ne, že by mi to nějak vadilo 😊), jen nemám právo ho hodnotit. Dceru mi ale sestry pravidelně vozily i na ARO, abych ji viděla a abychom rozjely kojení. 

PhDr. Miloslava Kameníková, staniční porodní asistentka

Porod paní Nývltové patří mezi pár porodů, na které nezapomenu nikdy. Proto pro mě nebyl problém vybavit si situaci, která se stala téměř před dvěma lety.

Tento manželský pár, paní Barboru a pana Luďka, jsem poznala na předporodních kurzech. Příjemní a sympatičtí lidé na jedné straně, a na druhé straně já, která si vzhledem ke svému věku vytvářím k budoucím rodičům jakoby mateřský vztah. Získávali informace, vybírali místo porodu, připravovali se k porodu, moc se na porod a svoji holčičku těšili. Však si také dávala na čas, celý týden po uvedeném termínu trvalo, než se porod sám rozběhl.

Porod probíhal tak lehce, pěkně, fyziologicky, bez jakékoli medikace, Elenka se narodila, aniž by mamince způsobila poranění hráze.

Prostě ukázkový fyziologický porod zdravé ženy, a jak by řekla moje babička „porodila lehce jakoby za rohlík“.

Po porodu byl mamince aplikován Oxytocin, Elenka ležela na jejím těle, probíhal bonding. Rodiče byli unavení, porod probíhal v noci, ale nesmírně šťastní, nemohli se na dcerku vynadívat. Čekalo se na porod placenty. Trvalo to přesně hodinu, než se odloučila od děložní stěny. Při prohlídce placenty jsme se všimli její rozbrázděnosti, ale to už začalo být mamince špatně. Zbledla, hůř se jí dýchalo, zrychlil se jí puls a začal klesat tlak. Za 15 minut po porodu placenty došlo ke kolapsovému stavu, který způsobila prudká a velká ztráta krve. Elenka musela ihned k tatínkovi a na operačním sále v celkové anestezii pod kontrolou ultrazvuku byla provedena instrumentální revize dutiny děložní. Ztráta krve byla 2000ml, maminka musela být na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, kam se jí Elenka nosila k prsu, abychom podpořili rozvoj laktace a umožnili jejich vzájemný kontakt.

Na tomto příběhu je demonstrováno následující – někdy dochází po porodu k prudké, náhlé a velké krevní ztrátě. A uvádí se, že v 60-70 % je to zcela neočekávané, u ženy není žádné riziko, které by nás dopředu upozornilo nebo varovalo. A to byl i příběh paní Barbory. Díky včasné pomoci vše dobře dopadlo, jen se prodloužil o nějaký den jejich pobyt v nemocnici. 

A za rok se mi rodiče Nývltovi ozvali s tím, že se rozhodli k tomu, že vždy na Elenčiny narozeniny pošlou do našeho Nadačního fondu Proni jako poděkování finanční příspěvek. Zatlačuji slzu, děkujeme, přejeme jejich rodině jen to dobré.